Na konci roku 1949 byl v nemocnici se slepým střevem, když se dozvěděl o svém přestupu do mužstva Sklo Union Teplice. Tehdy nebylo profesionální angažmá myslitelné, ale jak se dozvíte, jeho čas ještě přijde. Za dva roky dostal povolávací rozkaz do ATK Praha (Armádní tělovýchovný klub).
Byl to původně průměrný klub, ale obrat k lepšímu nastal na podzim 1951, kdy se stal trenérem ATK Karel Kolský, bývalý hráč AC Sparty Praha. Kolský věděl, že dobrý kolektiv může vytvořit jedině ze stálých členů a usiloval o vybudování stálého kádru mužstva. Jeho snaha se setkala s pochopením, a tak v roce 1952 měl ATK už několik stálých hráčů. První byli brankáři Pavlis a Dolejší, záložník Pluskal, levé křídlo Dobay, později přibyli Ladislav Novák, Ječný, Hertl, Šafránek, Urban, Borovička a I zmiňovaný Josef Masopust. Kolský s nimi začal trénovat tvrdě a náročně, tak jak u nás ještě žádné mužstvo netrénovalo. Výsledky samozřejmě nepřišly hned, ale tvrdá práce dala základ pozdějším vynikajícím výsledkům a úspěchům. Z Masopusta se stává voják a tím i profesionální fotbalista.
V roce 1953 se z ATK stal ÚDA – Ústřední dům armády Praha – a Masopust získlal svůj první ligový titul. A v roce 1956 klub už definitivně mění svůj název na Dukla Praha. Na konci roku 1958 odjela Dukla na téměř dvouměsíční zájezd do střední Ameriky a Mexika. Během zájezdu nepodávala Dukla nijak přesvědčivé výkony. Vliv na to měly i klimatické podmínky, ve kterých nikdy předtím tým nehrál. V závěru zájezdu však přece jen Dukla dosáhla vynikajícího úspěchu, když porazila brazilský FC Santos s Pelém v sestavě 4:3. Masopust přispěl dvěma góly.
V 60. letech dochází k nejlepšímu období Dukly v historii. Vyhrála pětkrát za sebou ligu a na mezinárodní úrovni také nezaostávala. Zavítala do Ameriky, aby si zahrála turnaj International Soccer League a dokázala ho čtyřikrát vyhrát.
Nejvíce však Masopustova hvězda zazářila v roce 1962 kdy se Československo probojovalo do finále MS v Chile. Naši fotbalisté se utkali na šampionátu dvakrát s Brazílií. V prvním utkání to bylo ve skupině. Zde si Masopust vysloužil přezdívku „Český kavalír“. V brazilském týmu zářil nejvíce Pelé, který se v tomto utkání zranil. A čím si Masopust tu přezdívku vysloužil? Během utkání v určité chvíli narazil na Pelého, který měl míč ve své moci. Byla to taková situace, že ho mohl Masopust ho snadno obrat o balon, ale věděl, že to způsobilo Pelého zranění, které mu potom ani nedovolilo nastoupit ve finále. Brazilec reagoval tak, že míč kopl do autu. Samo finálové utkání se začalo pro naši reprezentaci vyvíjet skvěle – Masopust skóroval – a my jsme se ujali vedení (tento gól můžete shlédnout v sekci video). Nakonec však Brazílie zvítězila 3:1.
Ještě v témž roce se dočkal ojedinělého ocenění - Zlatého míče časopisu France Football. V této době vrcholí zájem o Masopustovy služby. Mluví se o klubech jako Sampdoria Janov, politická situace však sportu nepřeje. A tak první zahraniční angažmá přichází až v jeho třiceti sedmi letech a jednalo se o post hrajícího trenéra v druholigovém belgickém týmu Molebeeku. Údajně to bylo první profesionální angažmá dnešníhoslova smyslu v historii českého fotbalu.
V roce 2001 dostal Masopust cenu za nejlepšího českého hráče uplynulého století. Od roku 2002 se uděluje cena Josefa Masopusta. Do této soutěže se fotbalistům započítávají branky vstřelené ze hry (2 body), branky vstřelené z pokutových kopů (1,5 bodu) a brankové asistence (1 bod).
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
